Ukázka .01 - z sedmé Kapitoly Konec Světa

Barbara ukázala propiskou na menážku na stole, ve které se ukrývaly tuby s kečupem, hořčicí a něčím, co se podle ručně psané etikety jmenovalo Gregův speciál. „A na pití? Kolču? Nebo nějakej shake?“ 

„Shake k hamburgeru? Není to trochu divoká kombinace?“ 

„Milej pane, nám tady na to zákazníci stojej frontu.“ 

„No, když myslíte… dám na vaše doporučení.“ 

„Oukeeej, píšu si. Vanilka, banán, jahoda nebo čokoláda?“ 

„Banán.“ 

Ukázka .02 - z sedmé Kapitoly Konec Světa

Venku byla tma. Jen vločky zběsile narážely do okna a pokoušely se marně dostat dovnitř. Až když Nolan pohlédl na lampu u silnice, dostal představu o tom, jak hustě ve skutečnosti sněží. „Naprosto úžasné. Vánoce, jak mají být. Snad nás tu na jaře najdou, až se jim podaří odklidit sníh i zde,“ zamračil se poručík. „Kdyby záleželo na mně, tak prostě sednu ve městě. No a co, že je tam pár uší navíc. Vždyť přece neříkáme nic tajného. Nebo minimálně ne něco, po čem by hladové uši skočily,“ pohlédl znovu na titulní stránku novin.

Ukázka .03 - z sedmé Kapitoly Konec Světa

U vchodu se probudila Barbara a začala pištět. Gregovi se ale podařilo ji utišit a přitisknout svou velkou dlaň k jejím ústům. „Buď zticha, jo? Teď si to nech pro sebe,“ sykl na Barbaru. Ta zakývala na znamení toho, že rozumí a sunula se pozpátku za bar. 

„Není zamčeno,“ sípala. „Jestli najdou dveře, dostanou se dovnitř.“ 

Greg kývl a natáhl ruku do kuchyně. Na zdi u vchodu měl na hřebíku pověšený svazek klíčů od motorestu, který mu ale projel mezi prsty a se zazvoněním dopadl na zem. 

Bytosti venku strnuly. Jako by poslouchaly, odkud zvuk přišel.